dočíst
[dočiːst]
(3. j. dočte, rozk. dočti, čin. dočetl, trp. dočten, podst. jm. dočtení)
sloveso dokonavé
(kdo dočte {co; kam})
dokončit čtení • přečíst do konce:
dočíst dopis / noviny / zprávu
Nech mě dočíst kapitolu.
Nedočetl článek do konce.
Nemohl jsem se přimět k tomu, abych knihu dočetl.
Dočetl jsi? Co tomu říkáš?
podst. jm. Po dočtení poslední stránky není o nic moudřejší než na začátku.
nedokonavé → dočítat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dočiːst]
(3. j. dočte, rozk. dočti, čin. dočetl, trp. dočten, podst. jm. dočtení)
sloveso dokonavé
(kdo dočte {co; kam})
dokončit čtení • přečíst do konce:
dočíst dopis / noviny / zprávu
Nech mě dočíst kapitolu.
Nedočetl článek do konce.
Nemohl jsem se přimět k tomu, abych knihu dočetl.
Dočetl jsi? Co tomu říkáš?
podst. jm. Po dočtení poslední stránky není o nic moudřejší než na začátku.
nedokonavé → dočítat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)