dočítat
[dočiːtat]
(3. j. -tá, rozk. -tej, čin. -tal, trp. -tán, podst. jm. -tání)
sloveso nedokonavé
(kdo dočítá co)
dokončovat čtení • číst do konce:
Právě dočítám první díl románu.
Většinou ještě ráno dočítám podklady k jednání.
Zvlášť poutavé knihy jsem dočítala v noci s baterkou pod peřinou.
Leží v posteli a dočítá noviny.
dokonavé → dočíst
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dočiːtat]
(3. j. -tá, rozk. -tej, čin. -tal, trp. -tán, podst. jm. -tání)
sloveso nedokonavé
(kdo dočítá co)
dokončovat čtení • číst do konce:
Právě dočítám první díl románu.
Většinou ještě ráno dočítám podklady k jednání.
Zvlášť poutavé knihy jsem dočítala v noci s baterkou pod peřinou.
Leží v posteli a dočítá noviny.
dokonavé → dočíst
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)