dopouštět II
[dopo͡ušťet]
(3. j. -tí, 3. mn. -tějí, -tí, rozk. -těj, čin. -těl, trp. -těn, podst. jm. -tění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dopouští co {kam; odkud})
dodatečně napouštět, doplňovat zprav. menší množství tekutiny syn. připouštět:
dopouštět do bazénu vodu / do vany horkou vodu
Hasiči dopouštěli do rybníka vodu pomocí čerpadla.
Není vhodné dopouštět do topného systému vodu přímo z vodovodního řadu.
podst. jm. dopouštění vody do koupaliště
2. (kdo dopouští co {čím})
doplňovat tekutinou na požadovanou míru:
dopouštět vanu / bazén
Povodí Labe nechává dopouštět přehradu Josefův Důl.
podst. jm. dopouštění vodní nádrže
dokonavé k 1, 2 → dopustit II 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopo͡ušťet]
(3. j. -tí, 3. mn. -tějí, -tí, rozk. -těj, čin. -těl, trp. -těn, podst. jm. -tění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dopouští co {kam; odkud})
dodatečně napouštět, doplňovat zprav. menší množství tekutiny syn. připouštět:
dopouštět do bazénu vodu / do vany horkou vodu
Hasiči dopouštěli do rybníka vodu pomocí čerpadla.
Není vhodné dopouštět do topného systému vodu přímo z vodovodního řadu.
podst. jm. dopouštění vody do koupaliště
2. (kdo dopouští co {čím})
doplňovat tekutinou na požadovanou míru:
dopouštět vanu / bazén
Povodí Labe nechává dopouštět přehradu Josefův Důl.
podst. jm. dopouštění vodní nádrže
dokonavé k 1, 2 → dopustit II 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)