dopouštět I
[dopo͡ušťet]
(3. j. -tí, 3. mn. -tějí, -tí, rozk. (ne)dopouštěj, čin. -těl, trp. -těn, podst. jm. -tění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dopouští co), (kdo dopouští, aby…; že…)
nedělat nic proti něčemu špatnému, nedovolenému, nežádoucímu, dovolovat, připouštět:
dopouštět bezpráví
Vláda byla obviněna, že dopouští růst nezaměstnanosti a sociálních problémů.
Nadále dopouštíme ničení deštných pralesů.
2. zastaralé (kdo, co dopouští co {na koho}), (kdo, co dopouští, aby…)
(o nadpřirozených bytostech ap.)
způsobovat, aby se stalo zprav. něco zlého, špatného, sesílat:
Bohové z neznámých důvodů dopouštějí na smrtelníky hrůzy a utrpení.
Osud na něj dopouštěl jednu ránu za druhou.
dokonavé k 1, 2 → dopustit I 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopo͡ušťet]
(3. j. -tí, 3. mn. -tějí, -tí, rozk. (ne)dopouštěj, čin. -těl, trp. -těn, podst. jm. -tění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dopouští co), (kdo dopouští, aby…; že…)
nedělat nic proti něčemu špatnému, nedovolenému, nežádoucímu, dovolovat, připouštět:
dopouštět bezpráví
Vláda byla obviněna, že dopouští růst nezaměstnanosti a sociálních problémů.
Nadále dopouštíme ničení deštných pralesů.
2. zastaralé (kdo, co dopouští co {na koho}), (kdo, co dopouští, aby…)
(o nadpřirozených bytostech ap.)
způsobovat, aby se stalo zprav. něco zlého, špatného, sesílat:
Bohové z neznámých důvodů dopouštějí na smrtelníky hrůzy a utrpení.
Osud na něj dopouštěl jednu ránu za druhou.
dokonavé k 1, 2 → dopustit I 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)