dopít
[dopiːt]
(1. j. dopiji, dopiju, 3. j. dopije, 3. mn. dopijí, dopijou, rozk. dopij, čin. dopil, trp. dopit, podst. jm. dopití)
sloveso dokonavé
1. (kdo dopije)
dokončit pití:
Dopijeme a půjdeme.
Dopij, ať můžeme vyrazit.
2. (kdo dopije co)
(o tekutině) pitím zkonzumovat • (o nádobě) pitím vyprázdnit:
Dopil čaj a šel domů.
Kávu si dopiju cestou.
Slivovice se už dopila?
podst. jm. Pípa se hned po dopití bečky musí vymýt.
příd. jm. Na stole stála nedopitá láhev vína.
◊ dopít (si) kalich / pohár hořkosti (až) do dna
prožít stupňované utrpení, muset něco neblahého snášet až do konce • utrpět zdrcující porážku
nedokonavé k 1, 2 → dopíjet 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopiːt]
(1. j. dopiji, dopiju, 3. j. dopije, 3. mn. dopijí, dopijou, rozk. dopij, čin. dopil, trp. dopit, podst. jm. dopití)
sloveso dokonavé
1. (kdo dopije)
dokončit pití:
Dopijeme a půjdeme.
Dopij, ať můžeme vyrazit.
2. (kdo dopije co)
(o tekutině) pitím zkonzumovat • (o nádobě) pitím vyprázdnit:
Dopil čaj a šel domů.
Kávu si dopiju cestou.
Slivovice se už dopila?
podst. jm. Pípa se hned po dopití bečky musí vymýt.
příd. jm. Na stole stála nedopitá láhev vína.
◊ dopít (si) kalich / pohár hořkosti (až) do dna
prožít stupňované utrpení, muset něco neblahého snášet až do konce • utrpět zdrcující porážku
nedokonavé k 1, 2 → dopíjet 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)