doličný
[dolɪčniː]
přídavné jméno
právo
dokazující spáchání trestného činu, usvědčující:
předmět doličný
Dopis byl hlavním doličným důkazem při žalobě.
Uložené obrázky mohou u soudu sloužit jako doličný materiál.
Vyšetřovatelé zatím neobjevili doličnou zbraň.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dolɪčniː]
přídavné jméno
právo
dokazující spáchání trestného činu, usvědčující:
předmět doličný
Dopis byl hlavním doličným důkazem při žalobě.
Uložené obrázky mohou u soudu sloužit jako doličný materiál.
Vyšetřovatelé zatím neobjevili doličnou zbraň.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)