dohodnout
[dohodno͡ut]
(3. j. -dne, rozk. -dni, čin. -dl, trp. -dnut, podst. jm. -dnutí)
sloveso dokonavé
(kdo dohodne co {s kým; komu; nakdy}), (kdo dohodne, že… {s kým})
dosáhnout dohody, na základě rozhovoru, jednání ap. ustanovit, co je přijatelné a do budoucna závazné syn. sjednat, dojednat, domluvit 2:
dohodnout podmínky prodeje
dohodnout si schůzku
Další postup dohodneme v úterý.
Účinkování v kapele jí dohodla matka.
Vše je předem dohodnuto.
nedokonavé → dohadovat
nedokonavé → dohodovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dohodno͡ut]
(3. j. -dne, rozk. -dni, čin. -dl, trp. -dnut, podst. jm. -dnutí)
sloveso dokonavé
(kdo dohodne co {s kým; komu; nakdy}), (kdo dohodne, že… {s kým})
dosáhnout dohody, na základě rozhovoru, jednání ap. ustanovit, co je přijatelné a do budoucna závazné syn. sjednat, dojednat, domluvit 2:
dohodnout podmínky prodeje
dohodnout si schůzku
Další postup dohodneme v úterý.
Účinkování v kapele jí dohodla matka.
Vše je předem dohodnuto.
nedokonavé → dohadovat
nedokonavé → dohodovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)