dohadovat
[dohadovat]
(1. j. -duji, -duju, 3. j. -duje, 3. mn. -dují, -dujou, rozk. -duj, čin. -doval, trp. -dován, podst. jm. -dování)
sloveso nedokonavé
(kdo dohaduje co {s kým})
dosahovat dohody, na základě rozhovoru, jednání ap. ustanovovat, co je přijatelné a do budoucna závazné syn. dojednávat, domlouvat 1, sjednávat:
Dohadovali podmínky převzetí.
Dohaduje si termíny s lektorem.
Prodej nemovitosti dohadoval makléř.
Zákazníci cenu dohadovali s prodejci.
Po telefonu dohadovali strategii.
dokonavé → dohodnout
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dohadovat]
(1. j. -duji, -duju, 3. j. -duje, 3. mn. -dují, -dujou, rozk. -duj, čin. -doval, trp. -dován, podst. jm. -dování)
sloveso nedokonavé
(kdo dohaduje co {s kým})
dosahovat dohody, na základě rozhovoru, jednání ap. ustanovovat, co je přijatelné a do budoucna závazné syn. dojednávat, domlouvat 1, sjednávat:
Dohadovali podmínky převzetí.
Dohaduje si termíny s lektorem.
Prodej nemovitosti dohadoval makléř.
Zákazníci cenu dohadovali s prodejci.
Po telefonu dohadovali strategii.
dokonavé → dohodnout
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)