dokončovat
[dokončovat]
(1. j. -čuji, -čuju, 3. j. -čuje, 3. mn. -čují, -čujou, rozk. -čuj, čin. -čoval, trp. -čován, podst. jm. -čování)
sloveso nedokonavé
(kdo dokončuje co)
dovádět do konce, do stavu, kdy je něco hotové, ukončovat op. začínat:
dokončovat diplomovou práci
Zdárně dokončuje vysokou školu.
Obec dokončuje nový územní plán.
Stavebníci v těchto dnech dokončují rekonstrukci budovy.
podst. jm. Projekt je ve fázi dokončování.
dokonavé → dokončit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dokončovat]
(1. j. -čuji, -čuju, 3. j. -čuje, 3. mn. -čují, -čujou, rozk. -čuj, čin. -čoval, trp. -čován, podst. jm. -čování)
sloveso nedokonavé
(kdo dokončuje co)
dovádět do konce, do stavu, kdy je něco hotové, ukončovat op. začínat:
dokončovat diplomovou práci
Zdárně dokončuje vysokou školu.
Obec dokončuje nový územní plán.
Stavebníci v těchto dnech dokončují rekonstrukci budovy.
podst. jm. Projekt je ve fázi dokončování.
dokonavé → dokončit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)