dohánět
[dohaːňet]
(3. j. -ní, 3. mn. -nějí, -ní, rozk. -něj, čin. -něl, trp. -něn, podst. jm. -nění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co dohání koho4, co)
pohybem dosahovat, přicházet, přibližovat se k někomu, k něčemu syn. dostihovat 1:
Doháněl jsem jezdce přede mnou.
Přidej, už nás dohánějí.
Ve zpětném zrcátku viděl, že ho dohání auto policejní hlídky.
2. (kdo dohání co), (kdo dohání, co…)
uskutečňovat něco zameškaného:
dohánět resty
dohánět zameškané učivo
Dohání spánkový deficit.
O víkendech doháněli to, co přes týden nestihli.
podst. jm. Prázdniny patří odpočinku, ne učení a dohánění školy.
3. (kdo dohání koho4, co {čím; v čem})
dosahovat stejné úrovně jako někdo, něco, vyrovnávat se syn. dostihovat 2:
dohánět náskok soupeře
Tátu už výškou dohání.
Snahou doháněl nedostatek zkušeností.
V logistice už máme tak velký náskok, že nás ostatní budou těžko dohánět.
Doháníme vyspělejší státy v oborech, ve kterých jsme dříve zaostávali.
4. (kdo, co dohání koho4 k čemu; koho4, co kam)
způsobovat, že se někdo, něco ocitá v určitém nežádoucím stavu, dovádět:
Své podřízené doháněl až k slzám.
Svými postoji občas dohání ostatní k zuřivosti.
To neustálé čekání ho dohánělo k šílenství.
Autor některé scény dohání ad absurdum.
Krize dohání mnoho společností na pokraj bankrotu.
dokonavé k 1–4 → dohnat 1–4
dokonavé k 1–3 → dohonit 1–3
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dohaːňet]
(3. j. -ní, 3. mn. -nějí, -ní, rozk. -něj, čin. -něl, trp. -něn, podst. jm. -nění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co dohání koho4, co)
pohybem dosahovat, přicházet, přibližovat se k někomu, k něčemu syn. dostihovat 1:
Doháněl jsem jezdce přede mnou.
Přidej, už nás dohánějí.
Ve zpětném zrcátku viděl, že ho dohání auto policejní hlídky.
2. (kdo dohání co), (kdo dohání, co…)
uskutečňovat něco zameškaného:
dohánět resty
dohánět zameškané učivo
Dohání spánkový deficit.
O víkendech doháněli to, co přes týden nestihli.
podst. jm. Prázdniny patří odpočinku, ne učení a dohánění školy.
3. (kdo dohání koho4, co {čím; v čem})
dosahovat stejné úrovně jako někdo, něco, vyrovnávat se syn. dostihovat 2:
dohánět náskok soupeře
Tátu už výškou dohání.
Snahou doháněl nedostatek zkušeností.
V logistice už máme tak velký náskok, že nás ostatní budou těžko dohánět.
Doháníme vyspělejší státy v oborech, ve kterých jsme dříve zaostávali.
4. (kdo, co dohání koho4 k čemu; koho4, co kam)
způsobovat, že se někdo, něco ocitá v určitém nežádoucím stavu, dovádět:
Své podřízené doháněl až k slzám.
Svými postoji občas dohání ostatní k zuřivosti.
To neustálé čekání ho dohánělo k šílenství.
Autor některé scény dohání ad absurdum.
Krize dohání mnoho společností na pokraj bankrotu.
dokonavé k 1–4 → dohnat 1–4
dokonavé k 1–3 → dohonit 1–3
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)