dostihovat
[dosťɪhovat]
(1. j. -huji, -huju, 3. j. -huje, 3. mn. -hují, -hujou, rozk. -huj, trp. -hován, podst. jm. -hování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co dostihuje koho4, co)
pohybem dosahovat, přicházet, přibližovat se k někomu, k něčemu syn. dohánět:
Přeběhli potok a začali muže dostihovat.
Stíhačky dostihují letadlo nad ostrovem.
Později je dostihuje jízdní hlídka.
přen. Krize nás dostihuje, ale snažíme se s tím bojovat.
2. (kdo, co dostihuje koho4, co)
dosahovat stejné úrovně jako někdo, něco, vyrovnávat se:
Chalupy začínají počtem dostihovat domy k trvalému bydlení.
Dříve představoval vrchol možností ve svém segmentu, ale dnes jej již konkurence dostihuje.
dokonavé k 1, 2 → dostihnout 1, 3
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dosťɪhovat]
(1. j. -huji, -huju, 3. j. -huje, 3. mn. -hují, -hujou, rozk. -huj, trp. -hován, podst. jm. -hování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co dostihuje koho4, co)
pohybem dosahovat, přicházet, přibližovat se k někomu, k něčemu syn. dohánět:
Přeběhli potok a začali muže dostihovat.
Stíhačky dostihují letadlo nad ostrovem.
Později je dostihuje jízdní hlídka.
přen. Krize nás dostihuje, ale snažíme se s tím bojovat.
2. (kdo, co dostihuje koho4, co)
dosahovat stejné úrovně jako někdo, něco, vyrovnávat se:
Chalupy začínají počtem dostihovat domy k trvalému bydlení.
Dříve představoval vrchol možností ve svém segmentu, ale dnes jej již konkurence dostihuje.
dokonavé k 1, 2 → dostihnout 1, 3
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)