dochovaný
[doxovaniː]
přídavné jméno
1.
uchráněný před zánikem, zachovaný:
Kostel je nejstarší dochovanou stavbou ve městě.
Kopii sochy vytvořil podle dochovaných fotografií.
Při rekonstrukci vycházíme z dochovaných historických materiálů.
První dochovaná zmínka o obci je z roku 1282.
2. (2. st. -nější)
zachovaný v původním, neporušeném, dobrém stavu:
Tvář ženy vědci zrekonstruovali z dobře dochovaného kosterního nálezu.
Nejdochovanější částí hradu v Písku je sál s kopiemi fresek.
→ i dochovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doxovaniː]
přídavné jméno
1.
uchráněný před zánikem, zachovaný:
Kostel je nejstarší dochovanou stavbou ve městě.
Kopii sochy vytvořil podle dochovaných fotografií.
Při rekonstrukci vycházíme z dochovaných historických materiálů.
První dochovaná zmínka o obci je z roku 1282.
2. (2. st. -nější)
zachovaný v původním, neporušeném, dobrém stavu:
Tvář ženy vědci zrekonstruovali z dobře dochovaného kosterního nálezu.
Nejdochovanější částí hradu v Písku je sál s kopiemi fresek.
→ i dochovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)