dochovat
[doxovat]
(3. j. -vá, rozk. -vej, čin. -val, trp. -ván, podst. jm. -vání)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co dochová co)
uchránit před změnou, zánikem ap., udržet v původním, dobrém stavu • doložit stav před změnou, zánikem ap., zachovat:
Zprávy o jeho tragické smrti byly dochovány z ústního podání.
Z 10. století jsou dochovány stopy slovanského osídlení.
Jílovitá půda v místě nálezu dochovala ve velmi dobrém stavu kromě kostí také vojenské výložky.
Tady nikdy četnická stanice nebyla, alespoň o tom nejsou dochovány žádné zmínky.
Dobová pohlednice nám dochovala vzhled původního památníku.
2. zastaralé (kdo dochová koho4 {kde; do čeho; k čemu})
poskytnout potřebnou péči (nemocnému nebo nemohoucímu) blízkému člověku v období před jeho smrtí:
Moje babička svoje rodiče i rodiče svého manžela dochovala doma.
nedokonavé k 1, 2 → dochovávat 1, 2
přídavné jméno → i dochovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doxovat]
(3. j. -vá, rozk. -vej, čin. -val, trp. -ván, podst. jm. -vání)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co dochová co)
uchránit před změnou, zánikem ap., udržet v původním, dobrém stavu • doložit stav před změnou, zánikem ap., zachovat:
Zprávy o jeho tragické smrti byly dochovány z ústního podání.
Z 10. století jsou dochovány stopy slovanského osídlení.
Jílovitá půda v místě nálezu dochovala ve velmi dobrém stavu kromě kostí také vojenské výložky.
Tady nikdy četnická stanice nebyla, alespoň o tom nejsou dochovány žádné zmínky.
Dobová pohlednice nám dochovala vzhled původního památníku.
2. zastaralé (kdo dochová koho4 {kde; do čeho; k čemu})
poskytnout potřebnou péči (nemocnému nebo nemohoucímu) blízkému člověku v období před jeho smrtí:
Moje babička svoje rodiče i rodiče svého manžela dochovala doma.
nedokonavé k 1, 2 → dochovávat 1, 2
přídavné jméno → i dochovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)