dobrovolník
[dobrovolňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo vykonává nějakou činnost bez nátlaku, donucení, z vlastní vůle, na základě vlastního přesvědčení, kdo někomu s něčím pomáhá • kdo pracuje pro nějakou organizaci bez nároku na odměnu:
Dobrovolníci uklízeli nábřeží.
Při soutěži pomáhali dobrovolníci z řad rodičů.
Společnost hledá dobrovolníky pro vyklízení zatopených objektů.
Jako první dorazila k požáru jednotka místních dobrovolníků. dobrovolných hasičů
Pracoval jako dobrovolník na krizové lince.
2. vojenství
kdo se z vlastního přesvědčení, bez nátlaku přihlásí do armády:
Vstoupil jako dobrovolník do legií.
Bojů se zúčastnil jako československý dobrovolník.
Přihlásil se jako dobrovolník do československé zahraniční armády ve Francii.
Sloužil jako dobrovolník v armádě.
► dobrovolnice
[dobrovolňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Nastoupila jako dobrovolnice u Červeného kříže.
Na vše dohlížely ochotné dobrovolnice z řad zdravotnic.
2.
Za války sloužila jako dobrovolnice v armádě.
Dobrovolnice nastoupily k pozemnímu vojsku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobrovolňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo vykonává nějakou činnost bez nátlaku, donucení, z vlastní vůle, na základě vlastního přesvědčení, kdo někomu s něčím pomáhá • kdo pracuje pro nějakou organizaci bez nároku na odměnu:
Dobrovolníci uklízeli nábřeží.
Při soutěži pomáhali dobrovolníci z řad rodičů.
Společnost hledá dobrovolníky pro vyklízení zatopených objektů.
Jako první dorazila k požáru jednotka místních dobrovolníků. dobrovolných hasičů
Pracoval jako dobrovolník na krizové lince.
2. vojenství
kdo se z vlastního přesvědčení, bez nátlaku přihlásí do armády:
Vstoupil jako dobrovolník do legií.
Bojů se zúčastnil jako československý dobrovolník.
Přihlásil se jako dobrovolník do československé zahraniční armády ve Francii.
Sloužil jako dobrovolník v armádě.
► dobrovolnice
[dobrovolňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Nastoupila jako dobrovolnice u Červeného kříže.
Na vše dohlížely ochotné dobrovolnice z řad zdravotnic.
2.
Za války sloužila jako dobrovolnice v armádě.
Dobrovolnice nastoupily k pozemnímu vojsku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)