brzdit
[brzďɪt]
(3. j., 3. mn. brzdí, rozk. brzdi, brzď, čin. brzdil, trp. brzděn, bržděn, podst. jm. brzdění, brždění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co brzdí ~; čím; co)
zpomalovat rychlost pohybu, zprav. pomocí brzdy 1 (zařízení):
Při jízdě z kopce hodně brzdím.
Auto brzdí u krajnice. zastavuje
Zadní brzda nebrzdí. nefunguje
Člun brzdil silný protivítr. bránil v plynulé jízdě
Vlak brzdí, vjíždíme do stanice.
Řidič začal brzdit, aby zabránil srážce.
Odrážedla brzdy nemají a děti brzdí nohama.
podst. jm. Šofér při prudkém brzdění dostal smyk.
2. (co, kdo brzdí co; koho4 {v čem; při čem})
narušovat fungování, vývoj, účinek ap. jevů nebo procesů • bránit, překážet v nějaké činnosti syn. zpomalovat:
brzdit vývoj / pokrok
nebrzdit dítě v rozvoji
Srážka aut brzdila provoz.
Jejich plány brzdí nedostatek peněz.
Častá zranění brzdila jeho kariéru.
Antioxidanty brzdí stárnutí kůže.
Časté střídání hráčů brzdilo tempo zápasu.
Pomalý počítač ho brzdí při práci.
Památkáři brzdí opravu kostela.
Výstavba je brzděna spory o pozemky.
3. (kdo, co brzdí co, koho4)
potlačovat, usměrňovat intenzitu citových projevů, jednání aj. syn. mírnit, krotit:
Trenér brzdil předčasný optimismus hráčů.
Nadšení výrobců brzdí skutečnost, že výrobní náklady jsou velmi vysoké.
Kolegové ho ze začátku trochu brzdili, ale už opět přitvrdil.
◊ brzdit někoho v rozletu
neumožňovat někomu plné rozvinutí jeho schopností a možností, další rozvoj ap.:
V rozletu mě brzdilo nedostatečné sebevědomí.
Mužstvo brzdí v rozletu velké potíže s obranou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brzďɪt]
(3. j., 3. mn. brzdí, rozk. brzdi, brzď, čin. brzdil, trp. brzděn, bržděn, podst. jm. brzdění, brždění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co brzdí ~; čím; co)
zpomalovat rychlost pohybu, zprav. pomocí brzdy 1 (zařízení):
Při jízdě z kopce hodně brzdím.
Auto brzdí u krajnice. zastavuje
Zadní brzda nebrzdí. nefunguje
Člun brzdil silný protivítr. bránil v plynulé jízdě
Vlak brzdí, vjíždíme do stanice.
Řidič začal brzdit, aby zabránil srážce.
Odrážedla brzdy nemají a děti brzdí nohama.
podst. jm. Šofér při prudkém brzdění dostal smyk.
2. (co, kdo brzdí co; koho4 {v čem; při čem})
narušovat fungování, vývoj, účinek ap. jevů nebo procesů • bránit, překážet v nějaké činnosti syn. zpomalovat:
brzdit vývoj / pokrok
nebrzdit dítě v rozvoji
Srážka aut brzdila provoz.
Jejich plány brzdí nedostatek peněz.
Častá zranění brzdila jeho kariéru.
Antioxidanty brzdí stárnutí kůže.
Časté střídání hráčů brzdilo tempo zápasu.
Pomalý počítač ho brzdí při práci.
Památkáři brzdí opravu kostela.
Výstavba je brzděna spory o pozemky.
3. (kdo, co brzdí co, koho4)
potlačovat, usměrňovat intenzitu citových projevů, jednání aj. syn. mírnit, krotit:
Trenér brzdil předčasný optimismus hráčů.
Nadšení výrobců brzdí skutečnost, že výrobní náklady jsou velmi vysoké.
Kolegové ho ze začátku trochu brzdili, ale už opět přitvrdil.
◊ brzdit někoho v rozletu
neumožňovat někomu plné rozvinutí jeho schopností a možností, další rozvoj ap.:
V rozletu mě brzdilo nedostatečné sebevědomí.
Mužstvo brzdí v rozletu velké potíže s obranou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)