dlužno
[dlužno]
příslovce
v přísudku (INF)
(zejména ve spojení se slovesy dodat, říct, ptát se ap.)
je vhodné, potřebné, nutné, mělo by se syn. záhodno, třeba:
Byl jsem nemocný a manželka se o mě starala, dlužno dodat, že skvěle.
Vynadal mi a dlužno říci, že právem.
Dochází-li ke ztrátě národní identity, pak se dlužno ptát, co vlastně ztrácíme.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dlužno]
příslovce
v přísudku (INF)
(zejména ve spojení se slovesy dodat, říct, ptát se ap.)
je vhodné, potřebné, nutné, mělo by se syn. záhodno, třeba:
Byl jsem nemocný a manželka se o mě starala, dlužno dodat, že skvěle.
Vynadal mi a dlužno říci, že právem.
Dochází-li ke ztrátě národní identity, pak se dlužno ptát, co vlastně ztrácíme.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)