dlužník
[dlužňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo má vůči někomu dluh 1 (peněžní závazek) op. věřitel:
notorický dlužník
dlužníci nájemného
registr / seznam dlužníků
vypořádání závazku dlužníka vůči věřiteli
Dlužníci ručí za úvěry nemovitostmi.
2.
kdo má vůči někomu dluh 2 (morální závazek) • kdo někomu za něco vděčí:
Nemáte důvod považovat se za dlužníka.
Zachránila jste mi život, jsem vaším dlužníkem.
► dlužnice
[dlužňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Exekutor zabavil dlužnici televizi a rádio.
Dlužnice měla dostatek příležitostí, aby dluh zaplatila.
2.
Jestli se to podaří, do smrti budu vaší dlužnicí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dlužňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo má vůči někomu dluh 1 (peněžní závazek) op. věřitel:
notorický dlužník
dlužníci nájemného
registr / seznam dlužníků
vypořádání závazku dlužníka vůči věřiteli
Dlužníci ručí za úvěry nemovitostmi.
2.
kdo má vůči někomu dluh 2 (morální závazek) • kdo někomu za něco vděčí:
Nemáte důvod považovat se za dlužníka.
Zachránila jste mi život, jsem vaším dlužníkem.
► dlužnice
[dlužňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Exekutor zabavil dlužnici televizi a rádio.
Dlužnice měla dostatek příležitostí, aby dluh zaplatila.
2.
Jestli se to podaří, do smrti budu vaší dlužnicí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)