despota
[despota]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -ti, -tové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1.
vládce s neomezenou a nekontrolovanou mocí vládnoucí bez respektu k právu, prostřednictvím násilí a zvůle, krutovládce:
orientální despota
Římský císař Caligula byl jeden z nejukrutnějších despotů naší civilizace.
Neměl pověst šlechetného vladaře, ale bezohledného despoty.
Nový vládce byl despota, který tyranizoval své poddané.
2. hanlivé
krutý, panovačný člověk vyžadující absolutní poslušnost, bezohledně prosazující jen svou vůli:
Jeho otec byl tyran a despota.
Ředitelka školy je despota.
Doma se choval jako cholerický despota.
Ze vzorného manžela se stal panovačný despota.
► despotka
[despotka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Byla to strašná despotka, a v přátelství si nepotrpěla na rovnost.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[despota]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -ti, -tové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1.
vládce s neomezenou a nekontrolovanou mocí vládnoucí bez respektu k právu, prostřednictvím násilí a zvůle, krutovládce:
orientální despota
Římský císař Caligula byl jeden z nejukrutnějších despotů naší civilizace.
Neměl pověst šlechetného vladaře, ale bezohledného despoty.
Nový vládce byl despota, který tyranizoval své poddané.
2. hanlivé
krutý, panovačný člověk vyžadující absolutní poslušnost, bezohledně prosazující jen svou vůli:
Jeho otec byl tyran a despota.
Ředitelka školy je despota.
Doma se choval jako cholerický despota.
Ze vzorného manžela se stal panovačný despota.
► despotka
[despotka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Byla to strašná despotka, a v přátelství si nepotrpěla na rovnost.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)