despocie
[despocɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
1.
systém vlády založený na moci despoty 1 (krutovládce) nebo úzké skupiny, zprav. zároveň doprovázený tyranií, krutovláda syn. despotismus, despotizmus 1:
carská / feudální despocie
režim bezduché byrokracie a despocie
země se staletími dlouhou historií despocie
Původní reformátor propadl osobnímu kultu a despocii.
2. často množné
stát, ve kterém se uplatňuje způsob výkonu státní moci založený na despocii 1, despotický stát:
období rozkvětu starověkých despocií
zbožštění vládcové orientálních despocií
vývoj moderních středoasijských despocií
Z perské despocie se brzo stala monarchie, poté republika a demokracie.
3. hanlivé
uplatňování neomezené moci, autority jedince v pracovních, společenských, rodinných vztazích, tyranie syn. despotismus, despotizmus 2:
rodičovská despocie
despocie ředitelů, kteří odměňují pouze své oblíbence
Manželství je poznamenané jeho sklonem k despocii.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[despocɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
1.
systém vlády založený na moci despoty 1 (krutovládce) nebo úzké skupiny, zprav. zároveň doprovázený tyranií, krutovláda syn. despotismus, despotizmus 1:
carská / feudální despocie
režim bezduché byrokracie a despocie
země se staletími dlouhou historií despocie
Původní reformátor propadl osobnímu kultu a despocii.
2. často množné
stát, ve kterém se uplatňuje způsob výkonu státní moci založený na despocii 1, despotický stát:
období rozkvětu starověkých despocií
zbožštění vládcové orientálních despocií
vývoj moderních středoasijských despocií
Z perské despocie se brzo stala monarchie, poté republika a demokracie.
3. hanlivé
uplatňování neomezené moci, autority jedince v pracovních, společenských, rodinných vztazích, tyranie syn. despotismus, despotizmus 2:
rodičovská despocie
despocie ředitelů, kteří odměňují pouze své oblíbence
Manželství je poznamenané jeho sklonem k despocii.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)