definitivně
[defɪnɪtɪvňe], [defɪnɪtiːvňe]
(2. st. -něji)
příslovce
s konečnou platností, úplně, natrvalo op. prozatímně, předběžně:
definitivně se rozhodnout
definitivně potvrdit termín
Lupénku nelze definitivně vyléčit.
Cílem jednání je definitivně ukončit vleklé spory.
Je zapotřebí dalšího výzkumu, aby mohla být otázka definitivněji zodpovězena.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[defɪnɪtɪvňe], [defɪnɪtiːvňe]
(2. st. -něji)
příslovce
s konečnou platností, úplně, natrvalo op. prozatímně, předběžně:
definitivně se rozhodnout
definitivně potvrdit termín
Lupénku nelze definitivně vyléčit.
Cílem jednání je definitivně ukončit vleklé spory.
Je zapotřebí dalšího výzkumu, aby mohla být otázka definitivněji zodpovězena.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)