decimovat
[decɪmovat]
(1. j. -muji, -muju, 3. j. -muje, 3. mn. -mují, -mujou, rozk. -muj, čin. -moval, trp. -mován, podst. jm. -mování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. (co, kdo decimuje koho4, co)
ve velké míře a zprav. rychle zabíjet, zabít, hubit, vyhubit, ničit, zničit • znemožňovat, znemožnit fungování:
Virus HIV decimuje především populaci v subsaharské Africe.
Letošní sucho decimuje úrodu.
Příspěvky na pečovatelku pro rodinu decimovaly obecní rozpočet.
Tažení francouzského císaře do Ruska skončilo neúspěchem a decimovalo jeho armádu.
Živnostníci jsou decimováni změnami v zákonech.
podst. jm. decimování životního prostředí
2. historické (kdo decimuje koho4)
(ve starověkém Římě) popravovat, popravit každého desátého vojáka pro výstrahu (za zbabělost vojska, při nenalezení skutečného viníka činu):
Za zbabělost se v římských legiích vojáci decimovali.
Marcus Antonius dal decimovat své kohorty.
dokonavé → i zdecimovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[decɪmovat]
(1. j. -muji, -muju, 3. j. -muje, 3. mn. -mují, -mujou, rozk. -muj, čin. -moval, trp. -mován, podst. jm. -mování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. (co, kdo decimuje koho4, co)
ve velké míře a zprav. rychle zabíjet, zabít, hubit, vyhubit, ničit, zničit • znemožňovat, znemožnit fungování:
Virus HIV decimuje především populaci v subsaharské Africe.
Letošní sucho decimuje úrodu.
Příspěvky na pečovatelku pro rodinu decimovaly obecní rozpočet.
Tažení francouzského císaře do Ruska skončilo neúspěchem a decimovalo jeho armádu.
Živnostníci jsou decimováni změnami v zákonech.
podst. jm. decimování životního prostředí
2. historické (kdo decimuje koho4)
(ve starověkém Římě) popravovat, popravit každého desátého vojáka pro výstrahu (za zbabělost vojska, při nenalezení skutečného viníka činu):
Za zbabělost se v římských legiích vojáci decimovali.
Marcus Antonius dal decimovat své kohorty.
dokonavé → i zdecimovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)