děcko
[ďecko]
(2. j. děcka, 6. j. děcku, 2. mn. děcek, 3. mn. děckám, děckům, 6. mn. děckách)
podstatné jméno rodu středního
regionální, zejména Morava, Slezsko
dítě 1 (nedospělý člověk, potomek):
rozmazlené / zlobivé / plačící děcko
Zůstává doma, aby hlídal děcka, když je žena v práci.
Chová se jako děcko. nedospěle, dětinsky
Občas s ním jednají jako s malým děckem. přezíravě nebo s přehnanou péčí
Tak co si dáte, děcka? také jako oslovení dospělých
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďecko]
(2. j. děcka, 6. j. děcku, 2. mn. děcek, 3. mn. děckám, děckům, 6. mn. děckách)
podstatné jméno rodu středního
regionální, zejména Morava, Slezsko
dítě 1 (nedospělý člověk, potomek):
rozmazlené / zlobivé / plačící děcko
Zůstává doma, aby hlídal děcka, když je žena v práci.
Chová se jako děcko. nedospěle, dětinsky
Občas s ním jednají jako s malým děckem. přezíravě nebo s přehnanou péčí
Tak co si dáte, děcka? také jako oslovení dospělých
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)