hloupý
[hlo͡upiː]
(2. st. -pější)
přídavné jméno
1.
projevující nedostatek úsudku nebo rozumových schopností, nechápavý, omezený syn. tupý; op. chytrý 1:
Hloupý člověk je snadnou obětí podvodníků.
Neměl jsem být hloupý, měl jsem nabídku přijmout.
Nakonec se ukázalo, že není ani tak hloupý, jak vypadal.
Nebojte se předvést vlastní schopnosti, nedělejte se hloupější, než jste.
Vždyť to byl nejhloupější žák ze třídy.
□ hloupý Honza
pohádková postava mladíka, který působí prostoduše a omezeně, ale nakonec se projeví jako důvtipný, statečný hrdina, vracející se domů s bohatstvím a princeznou jako svou ženou
2.
svědčící o špatném úsudku, postrádající dostatečný smysl, nerozumný, nesmyslný, nepromyšlený op. chytrý 2:
hloupé řeči / vtipy / poznámky
Nejsou hloupé otázky, jsou jen hloupé odpovědi.
Lézt na stožár byl hloupý nápad.
Bylo to hloupé rozhodnutí, které jen přispělo k tomu, že se vše ještě zhoršilo.
Připadá mi poněkud hloupé to všechno komentovat.
3.
nesplňující očekávání, neodpovídající požadavkům na úroveň, kvalitu, špatný, mizerný, nepříjemný, zbytečný, trapný:
Hloupé reklamy ještě neznamenají, že i výrobek je nutně hloupý.
Pořád se dostává do stejně hloupých situací: v tramvaji jí zasednou místo nebo zavřou dveře před nosem.
Nějakou hloupou náhodou můžeme přijít o všechna data.
Soupeř vyrovnal po naší hloupé chybě v rozehrávce.
Nepřijít mi bylo hloupé vůči mým kolegům.
přen. Pořídil jsem si hloupý telefon, který umí jen telefonovat a psát SMS zprávy. bez technologicky vyspělých funkcí
4. expresivní
mající malý význam, hodnotu, nepatrný, bezvýznamný, malicherný:
Nechápu, proč ses kvůli hloupé fotce stala terčem nemístných poznámek.
Na první pohled hloupá záminka vedla až k nebezpečnému dramatu.
◊ hloupý jak(o) [ovce / poleno / slepice ap.]
velmi hloupý, nerozumný
◊ (hloupý), až to bučí kolokviální
velmi hloupý, nechápavý, nedůvtipný nebo opravdu nesmyslný, zbytečný ap.:
Ten kluk je hloupý, až to bučí, člověk aby z něho každé slovo páčil.
Ty někdy plácneš takovou kravinu, až to bučí.
Tohle je tak blbá chyba, až to bučí.
◊ hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere
když někdo někomu něco nabízí, i nečekaně, je vhodné dar přijmout
◊ chytrému napověz, hloupého trkni / kopni
bystrý člověk porozumí pouhému náznaku, méně bystrý potřebuje jednoznačné informace
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hlo͡upiː]
(2. st. -pější)
přídavné jméno
1.
projevující nedostatek úsudku nebo rozumových schopností, nechápavý, omezený syn. tupý; op. chytrý 1:
Hloupý člověk je snadnou obětí podvodníků.
Neměl jsem být hloupý, měl jsem nabídku přijmout.
Nakonec se ukázalo, že není ani tak hloupý, jak vypadal.
Nebojte se předvést vlastní schopnosti, nedělejte se hloupější, než jste.
Vždyť to byl nejhloupější žák ze třídy.
□ hloupý Honza
pohádková postava mladíka, který působí prostoduše a omezeně, ale nakonec se projeví jako důvtipný, statečný hrdina, vracející se domů s bohatstvím a princeznou jako svou ženou
2.
svědčící o špatném úsudku, postrádající dostatečný smysl, nerozumný, nesmyslný, nepromyšlený op. chytrý 2:
hloupé řeči / vtipy / poznámky
Nejsou hloupé otázky, jsou jen hloupé odpovědi.
Lézt na stožár byl hloupý nápad.
Bylo to hloupé rozhodnutí, které jen přispělo k tomu, že se vše ještě zhoršilo.
Připadá mi poněkud hloupé to všechno komentovat.
3.
nesplňující očekávání, neodpovídající požadavkům na úroveň, kvalitu, špatný, mizerný, nepříjemný, zbytečný, trapný:
Hloupé reklamy ještě neznamenají, že i výrobek je nutně hloupý.
Pořád se dostává do stejně hloupých situací: v tramvaji jí zasednou místo nebo zavřou dveře před nosem.
Nějakou hloupou náhodou můžeme přijít o všechna data.
Soupeř vyrovnal po naší hloupé chybě v rozehrávce.
Nepřijít mi bylo hloupé vůči mým kolegům.
přen. Pořídil jsem si hloupý telefon, který umí jen telefonovat a psát SMS zprávy. bez technologicky vyspělých funkcí
4. expresivní
mající malý význam, hodnotu, nepatrný, bezvýznamný, malicherný:
Nechápu, proč ses kvůli hloupé fotce stala terčem nemístných poznámek.
Na první pohled hloupá záminka vedla až k nebezpečnému dramatu.
◊ hloupý jak(o) [ovce / poleno / slepice ap.]
velmi hloupý, nerozumný
◊ (hloupý), až to bučí kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
velmi hloupý, nechápavý, nedůvtipný nebo opravdu nesmyslný, zbytečný ap.:
Ten kluk je hloupý, až to bučí, člověk aby z něho každé slovo páčil.
Ty někdy plácneš takovou kravinu, až to bučí.
Tohle je tak blbá chyba, až to bučí.
◊ hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere
když někdo někomu něco nabízí, i nečekaně, je vhodné dar přijmout
◊ chytrému napověz, hloupého trkni / kopni
bystrý člověk porozumí pouhému náznaku, méně bystrý potřebuje jednoznačné informace
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)