blbý
[blbiː]
(2. st. blbější)
přídavné jméno
kolokviální
1.
projevující nedostatek úsudku nebo rozumových schopností, nechápavý, omezený syn. hloupý 1, tupý:
Ty jsi úplně blbý / blbej.
Nechápu, jak jsem mohl být tak blbý, že jsem jim uvěřil.
Už nejsem mladá blbá holka. nezkušená, naivní
Na matiku byl ještě blbější než já.
2.
svědčící o špatném úsudku, postrádající dostatečný smysl, nerozumný, nesmyslný, nepromyšlený syn. hloupý 2:
mít blbé nápady
Co je to za blbou otázku?
3.
nesplňující očekávání, neodpovídající požadavkům na úroveň, kvalitu, špatný, mizerný syn. hloupý 3:
blbý film, blbá reklama
Měl blbou náladu.
Na focení bylo blbé počasí.
Dostal blbý gól. zbytečný
Hmm, to je blbé / blbý. nepříjemné
◊ jak je starej, tak je blbej kolokviální
i přes své zkušenosti se někdy zachová naprosto nerozumně, pošetile, naivně:
Špatně odbočil na jedné křižovatce a přidal si tím dvacet kilometrů navíc. „Jak jsem starej, tak jsem blbej,“ oddechoval cyklista po návratu z prodlouženého výletu.
Znova jsem si šla půjčit, neměla jsem na splátky a už to jelo. Jak jsem stará, tak jsem blbá. Nepočítala jsem.
◊ na blbou otázku blbá odpověď kolokviální
po nesmyslné, bezobsažné ap. otázce nelze očekávat smysluplnou, věcnou odpověď:
Můj obraz v médiích je daný zejména volbou otázek novinářů. To znamená, novinář pokládá otázku a já na ni odpovídám. A na blbou otázku blbá odpověď.
A to vám toho potkana není líto, když ho kupujete jako krmení pro hada? – Ne, proč? Na blbou otázku blbá odpověď.
◊ vést / mít blbé / blbý řeči kolokviální
mluvit nevhodně, hloupě a zbytečně tak někoho provokovat, rozčilovat:
Chtěli jsme ho ignorovat, jenže pak začal mít blbý řeči.
Uvědomuješ si, jak blbé řeči vedeš, měla by ses mu omluvit.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blbiː]
(2. st. blbější)
přídavné jméno
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1.
projevující nedostatek úsudku nebo rozumových schopností, nechápavý, omezený syn. hloupý 1, tupý:
Ty jsi úplně blbý / blbej.
Nechápu, jak jsem mohl být tak blbý, že jsem jim uvěřil.
Už nejsem mladá blbá holka. nezkušená, naivní
Na matiku byl ještě blbější než já.
2.
svědčící o špatném úsudku, postrádající dostatečný smysl, nerozumný, nesmyslný, nepromyšlený syn. hloupý 2:
mít blbé nápady
Co je to za blbou otázku?
3.
nesplňující očekávání, neodpovídající požadavkům na úroveň, kvalitu, špatný, mizerný syn. hloupý 3:
blbý film, blbá reklama
Měl blbou náladu.
Na focení bylo blbé počasí.
Dostal blbý gól. zbytečný
Hmm, to je blbé / blbý. nepříjemné
◊ jak je starej, tak je blbej kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
i přes své zkušenosti se někdy zachová naprosto nerozumně, pošetile, naivně:
Špatně odbočil na jedné křižovatce a přidal si tím dvacet kilometrů navíc. „Jak jsem starej, tak jsem blbej,“ oddechoval cyklista po návratu z prodlouženého výletu.
Znova jsem si šla půjčit, neměla jsem na splátky a už to jelo. Jak jsem stará, tak jsem blbá. Nepočítala jsem.
◊ na blbou otázku blbá odpověď kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
po nesmyslné, bezobsažné ap. otázce nelze očekávat smysluplnou, věcnou odpověď:
Můj obraz v médiích je daný zejména volbou otázek novinářů. To znamená, novinář pokládá otázku a já na ni odpovídám. A na blbou otázku blbá odpověď.
A to vám toho potkana není líto, když ho kupujete jako krmení pro hada? – Ne, proč? Na blbou otázku blbá odpověď.
◊ vést / mít blbé / blbý řeči kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
mluvit nevhodně, hloupě a zbytečně tak někoho provokovat, rozčilovat:
Chtěli jsme ho ignorovat, jenže pak začal mít blbý řeči.
Uvědomuješ si, jak blbé řeči vedeš, měla by ses mu omluvit.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)