důvtip
[duːfťɪp]
(2. j. -pu, 6. j. -pu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
schopnost pohotově a vynalézavě jednat nebo uvažovat, bystrost mysli, důmysl:
postrádat / prokázat důvtip
spoléhat se na vlastní důvtip
S trochou důvtipu je možné si z těchto náznaků vytvořit celek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[duːfťɪp]
(2. j. -pu, 6. j. -pu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
schopnost pohotově a vynalézavě jednat nebo uvažovat, bystrost mysli, důmysl:
postrádat / prokázat důvtip
spoléhat se na vlastní důvtip
S trochou důvtipu je možné si z těchto náznaků vytvořit celek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)