důvtipně
[duːfťɪpňe]
(2. st. -něji)
příslovce
způsobem prozrazujícím důvtip, pohotovost, vynalézavost, bystrost, důmyslně:
Tým začal důvtipně kombinovat v útočném pásmu.
Příběh důvtipně mísí starosvětské a moderní prvky.
Prázdné místo pod schody by se dalo využít mnohem důvtipněji.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[duːfťɪpňe]
(2. st. -něji)
příslovce
způsobem prozrazujícím důvtip, pohotovost, vynalézavost, bystrost, důmyslně:
Tým začal důvtipně kombinovat v útočném pásmu.
Příběh důvtipně mísí starosvětské a moderní prvky.
Prázdné místo pod schody by se dalo využít mnohem důvtipněji.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)