dřepět
[dřepjet]
(3. j., 3. mn. -pí, rozk. -p, -pěj, čin. -pěl, podst. jm. -pění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dřepí {kde})
být, setrvávat v dřepu:
Dřepěl jsem na kraji záhonku a plel.
Někteří místo nenašli, tak alespoň dřepěli či seděli na zemi.
2. expresivní (kdo dřepí kde)
sedět:
dřepět na židli
Eliška dřepěla učitelce na klíně a pořád něco vykládala.
3. kolokviální
dlouho a neúčelně někde sedět, pobývat:
Včera jsem devět hodin dřepěl na letišti.
Jestli si pan náměstek myslí, že tady budu dřepět od osmi do čtyř, tak se mýlí.
podst. jm. dřepění u televize
◊ dřepět doma (na zadku) kolokviální
zůstávat pořád doma, nechodit do společnosti, nejezdit na výlety, do ciziny ap.
◊ dřepět na bobku / bobečku
setrvávat v dřepu
dokonavé k 1, 2 → dřepnout si, dřepnout 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dřepjet]
(3. j., 3. mn. -pí, rozk. -p, -pěj, čin. -pěl, podst. jm. -pění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dřepí {kde})
být, setrvávat v dřepu:
Dřepěl jsem na kraji záhonku a plel.
Někteří místo nenašli, tak alespoň dřepěli či seděli na zemi.
2. expresivní (kdo dřepí kde)
sedět:
dřepět na židli
Eliška dřepěla učitelce na klíně a pořád něco vykládala.
3. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo dřepí kde)Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
dlouho a neúčelně někde sedět, pobývat:
Včera jsem devět hodin dřepěl na letišti.
Jestli si pan náměstek myslí, že tady budu dřepět od osmi do čtyř, tak se mýlí.
podst. jm. dřepění u televize
◊ dřepět doma (na zadku) kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
zůstávat pořád doma, nechodit do společnosti, nejezdit na výlety, do ciziny ap.
◊ dřepět na bobku / bobečku
setrvávat v dřepu
dokonavé k 1, 2 → dřepnout si, dřepnout 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)