dřepnout si
[dřepno͡ut sɪ]
(3. j. -pne si, rozk. -pni si, čin. -pl si, -pnul si, čin. ž. -pla si, podst. jm. -pnutí (si))
sloveso dokonavé
dřepnout
[dřepno͡ut]
(3. j. -pne, rozk. -pni, čin. -pl, -pnul, čin. ž. -pla, podst. jm. -pnutí)
sloveso dokonavé
1. (kdo si dřepne {kam})
zaujmout pozici v dřepu:
Dřepl jsem si a šněroval botu.
Dřepla k zraněnému a podložila mu hlavu.
Ideální vítání pro psa je, když si dřepnete, čímž projevujete uklidňující chování tělem.
2. expresivní (kdo si dřepne kam)
sednout si:
Dřepl si mi na klín.
Dřepli si přímo na okraj silnice.
Dřepnul si na nejbližší volnou židli.
Už se mi nikam nechce, radši bych dřepla k televizi.
◊ dřepnout (si) na bobek / bobeček
zaujmout pozici dřepu
nedokonavé k 1, 2 → dřepět 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dřepno͡ut sɪ]
(3. j. -pne si, rozk. -pni si, čin. -pl si, -pnul si, čin. ž. -pla si, podst. jm. -pnutí (si))
sloveso dokonavé
dřepnout
[dřepno͡ut]
(3. j. -pne, rozk. -pni, čin. -pl, -pnul, čin. ž. -pla, podst. jm. -pnutí)
sloveso dokonavé
1. (kdo si dřepne {kam})
zaujmout pozici v dřepu:
Dřepl jsem si a šněroval botu.
Dřepla k zraněnému a podložila mu hlavu.
Ideální vítání pro psa je, když si dřepnete, čímž projevujete uklidňující chování tělem.
2. expresivní (kdo si dřepne kam)
sednout si:
Dřepl si mi na klín.
Dřepli si přímo na okraj silnice.
Dřepnul si na nejbližší volnou židli.
Už se mi nikam nechce, radši bych dřepla k televizi.
◊ dřepnout (si) na bobek / bobeček
zaujmout pozici dřepu
nedokonavé k 1, 2 → dřepět 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)