dříví
[dřiːviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
hromada dřev, kusů dřeva:
suché / mokré dříví
štípat / sekat / řezat dříví
jít do lesa na dříví
topit dřívím
Prodáváme palivové dříví.
◊ nechat na sobě dříví štípat
být až příliš trpělivý a tolerantní, přejít bez protestu všechny způsobené křivdy, zneužívání ap.
◊ nosit / vozit dříví do lesa
vykonávat zbytečnou činnost, dělat něco zcela nepotřebného
◊ růst / vyrůstat jak(o) dříví v lese
(zprav. o dítěti, dětech) být ponechán bez péče, vedení, výchovy
◊ řezat dříví žertovné
spát a chrápat
◊ udělat / dělat (z něčeho) kůlničku na dříví
úmyslně něco rozbít, rozbíjet, zničit, ničit, demolovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dřiːviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
hromada dřev, kusů dřeva:
suché / mokré dříví
štípat / sekat / řezat dříví
jít do lesa na dříví
topit dřívím
Prodáváme palivové dříví.
◊ nechat na sobě dříví štípat
být až příliš trpělivý a tolerantní, přejít bez protestu všechny způsobené křivdy, zneužívání ap.
◊ nosit / vozit dříví do lesa
vykonávat zbytečnou činnost, dělat něco zcela nepotřebného
◊ růst / vyrůstat jak(o) dříví v lese
(zprav. o dítěti, dětech) být ponechán bez péče, vedení, výchovy
◊ řezat dříví žertovné
spát a chrápat
◊ udělat / dělat (z něčeho) kůlničku na dříví
úmyslně něco rozbít, rozbíjet, zničit, ničit, demolovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)