dřívko
[dřiːfko], 2. mn. [dřiːvek]
(2. j. -ka, 6. j. -ku, 6. mn. -kách)
podstatné jméno rodu středního
1.
malý kousek dřeva 1 (hmoty tvořící kmen) • malý předmět ze dřeva sloužící např. jako držátko, zprav. ve tvaru tyčky:
dřívko od nanuku
ohořelé dřívko
Rozdělávali jsme oheň pomocí třecích dřívek.
Pes našel v trávě dřívko.
2. zprav. množné
(ozvučná) dřívka
dřevěný rytmický hudební nástroj sestávající ze dvou užších podlouhlých válečků rozeznívaných klepáním jednoho o druhý:
hrát na dřívka
Ťukal rytmus na ozvučná dřívka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dřiːfko], 2. mn. [dřiːvek]
(2. j. -ka, 6. j. -ku, 6. mn. -kách)
podstatné jméno rodu středního
1.
malý kousek dřeva 1 (hmoty tvořící kmen) • malý předmět ze dřeva sloužící např. jako držátko, zprav. ve tvaru tyčky:
dřívko od nanuku
ohořelé dřívko
Rozdělávali jsme oheň pomocí třecích dřívek.
Pes našel v trávě dřívko.
2. zprav. množné
(ozvučná) dřívka
dřevěný rytmický hudební nástroj sestávající ze dvou užších podlouhlých válečků rozeznívaných klepáním jednoho o druhý:
hrát na dřívka
Ťukal rytmus na ozvučná dřívka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)