dřík
[dřiːk]
(2. j. dříku, 6. j. dříku, 6. mn. dřících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
odborné
hlavní pevná podlouhlá část některých předmětů:
stav. dřík komínu
tech. dřík nýtu / vrutu
arch. dřík sloupu hlavní část mezi hlavicí a patkou
med. Při transplantaci nebývají použity kloubní jamky a stehenní dříky od dvou různých výrobců.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dřiːk]
(2. j. dříku, 6. j. dříku, 6. mn. dřících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
odborné
hlavní pevná podlouhlá část některých předmětů:
stav. dřík komínu
tech. dřík nýtu / vrutu
arch. dřík sloupu hlavní část mezi hlavicí a patkou
med. Při transplantaci nebývají použity kloubní jamky a stehenní dříky od dvou různých výrobců.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)