dřímat
[dřiːmat]
(3. j. -má, -me, 3. mn. -mají, -mou, rozk. -mej, čin. -mal, podst. jm. -mání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dřímá)
lehce, napolo spát:
Kája dřímá u stolu.
Jen si sednou na lavici, okamžitě dřímají.
Když zazvoní budík, ještě dřímám.
podst. jm. dřímání před televizí
2. (co, kdo dřímá v kom, v čem; pod čím)
skrytě, bez vnějších projevů existovat, skrývat se:
Dřímal v něm dlouho neobjevený výtvarný talent.
V družstvu místních házenkářek dřímá velká vnitřní síla.
V padesátiletém muži dříme bigbíťák.
Hluboko pod povrchem Země dřímá jedna z nejničivějších přírodních sil našeho světa – supervulkány.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dřiːmat]
(3. j. -má, -me, 3. mn. -mají, -mou, rozk. -mej, čin. -mal, podst. jm. -mání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dřímá)
lehce, napolo spát:
Kája dřímá u stolu.
Jen si sednou na lavici, okamžitě dřímají.
Když zazvoní budík, ještě dřímám.
podst. jm. dřímání před televizí
2. (co, kdo dřímá v kom, v čem; pod čím)
skrytě, bez vnějších projevů existovat, skrývat se:
Dřímal v něm dlouho neobjevený výtvarný talent.
V družstvu místních házenkářek dřímá velká vnitřní síla.
V padesátiletém muži dříme bigbíťák.
Hluboko pod povrchem Země dřímá jedna z nejničivějších přírodních sil našeho světa – supervulkány.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)