dějepis
[ďejepɪs]
(2. j. -su, 6. j. -se, -su)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
souhrn minulých dějů, událostí, vývoje nějakého celku • popis a vysvětlení minulých dějů, událostí, vývoje nějakého celku, dějiny, historie:
novodobý dějepis
data z dějepisu sjednocené Evropy
Měl pověst filozofa a dobrého znalce dějepisu.
Děti neznají místní dějepis.
Nová edice nakladatelství potěší milovníky dějepisu.
2.
vědní obor zabývající se dějepisem 1, dějiny syn. historie 2:
obecný / literární / politický dějepis
úvod do studia dějepisu
studovat dějepis na univerzitě
3.
takový vyučovací předmět • učebnice tohoto předmětu:
učitel / profesorka dějepisu
kabinet dějepisu
reforma školního dějepisu
učit / vyučovat dějepis
maturovat z dějepisu
třetí díl dějepisu pro deváté třídy
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďejepɪs]
(2. j. -su, 6. j. -se, -su)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
souhrn minulých dějů, událostí, vývoje nějakého celku • popis a vysvětlení minulých dějů, událostí, vývoje nějakého celku, dějiny, historie:
novodobý dějepis
data z dějepisu sjednocené Evropy
Měl pověst filozofa a dobrého znalce dějepisu.
Děti neznají místní dějepis.
Nová edice nakladatelství potěší milovníky dějepisu.
2.
vědní obor zabývající se dějepisem 1, dějiny syn. historie 2:
obecný / literární / politický dějepis
úvod do studia dějepisu
studovat dějepis na univerzitě
3.
takový vyučovací předmět • učebnice tohoto předmětu:
učitel / profesorka dějepisu
kabinet dějepisu
reforma školního dějepisu
učit / vyučovat dějepis
maturovat z dějepisu
třetí díl dějepisu pro deváté třídy
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)