dějepisář
[ďejepɪsaːř̥], 2. j. [ďejepɪsaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
učitel dějepisu 3 (vyučovacího předmětu):
aprobovaný dějepisář
dějepisář z pražského gymnázia
asociace dějepisářů
Syn má skvělého dějepisáře.
► dějepisářka
[ďejepɪsaːř̥ka], 2. mn. [ďejepɪsaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
středoškolská dějepisářka
Dodnes si pamatuju na výklad naší dějepisářky o Janu Husovi.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďejepɪsaːř̥], 2. j. [ďejepɪsaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
učitel dějepisu 3 (vyučovacího předmětu):
aprobovaný dějepisář
dějepisář z pražského gymnázia
asociace dějepisářů
Syn má skvělého dějepisáře.
► dějepisářka
[ďejepɪsaːř̥ka], 2. mn. [ďejepɪsaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
středoškolská dějepisářka
Dodnes si pamatuju na výklad naší dějepisářky o Janu Husovi.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)