ctitel
[cťɪtel]
(2. j. -le, 3., 6. j. -li, -lovi, 1. mn. -lé)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (čeho, koho2)
kdo něco, někoho obdivuje, má rád syn. obdivovatel:
ctitel výtvarného umění
ctitel automobilových veteránů
Stal se oddaným ctitelem divadla.
Koncert smyčcového kvarteta je určen ctitelům komorní hudby.
Zpěvák má tisíce ctitelů registrovaných ve svém fanklubu.
2.
muž ucházející se o milostnou přízeň ženy, nápadník:
tajný ctitel
Neodbytný ctitel ji obtěžoval svými telefonáty.
► ctitelka
[cťɪtelka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
Nejsem žádnou ctitelkou televizních reklam.
Po koncertě podepisoval ctitelkám své fotografie.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cťɪtel]
(2. j. -le, 3., 6. j. -li, -lovi, 1. mn. -lé)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (čeho, koho2)
kdo něco, někoho obdivuje, má rád syn. obdivovatel:
ctitel výtvarného umění
ctitel automobilových veteránů
Stal se oddaným ctitelem divadla.
Koncert smyčcového kvarteta je určen ctitelům komorní hudby.
Zpěvák má tisíce ctitelů registrovaných ve svém fanklubu.
2.
muž ucházející se o milostnou přízeň ženy, nápadník:
tajný ctitel
Neodbytný ctitel ji obtěžoval svými telefonáty.
► ctitelka
[cťɪtelka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
Nejsem žádnou ctitelkou televizních reklam.
Po koncertě podepisoval ctitelkám své fotografie.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)