ctít
[cťiːt]
(3. j., 3. mn. ctí, rozk. cti, čin. ctil, trp. ctěn, podst. jm. ctění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo ctí koho4, co)
pociťovat, projevovat úctu, respektovat, vážit si:
ctít rodiče
ctít mateřský jazyk
Monoteistická náboženství ctí jednoho jediného boha.
Děti babičku ctily a poslouchaly na slovo.
podst. jm. Ctění předků vyplývalo z víry, že duše zemřelých zůstávají ve spojení s rodinou.
2. (kdo ctí co)
zachovávat, dodržovat nějakou zásadu ap., uznávat syn. respektovat:
ctít zásady fair-play
ctít zákon / pravidla
ctít presumpci neviny
Musíme ctít jeho rozhodnutí.
podst. jm. ctění zásad
přen. Nová stavba ctí prvky původní architektury.
□ ctít barvu
(v karetních hrách) hrát kartou označenou stejným symbolem, jaký má karta, kterou bylo kolo zahájeno
3. (co ctí koho4)
svědčit o morálních kvalitách a pevných zásadách někoho:
Ctí ho, že se rozhodl chovat velkoryse.
Ctí ji, že se bije za práva menšin.
přídavné jméno → i ctěný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cťiːt]
(3. j., 3. mn. ctí, rozk. cti, čin. ctil, trp. ctěn, podst. jm. ctění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo ctí koho4, co)
pociťovat, projevovat úctu, respektovat, vážit si:
ctít rodiče
ctít mateřský jazyk
Monoteistická náboženství ctí jednoho jediného boha.
Děti babičku ctily a poslouchaly na slovo.
podst. jm. Ctění předků vyplývalo z víry, že duše zemřelých zůstávají ve spojení s rodinou.
2. (kdo ctí co)
zachovávat, dodržovat nějakou zásadu ap., uznávat syn. respektovat:
ctít zásady fair-play
ctít zákon / pravidla
ctít presumpci neviny
Musíme ctít jeho rozhodnutí.
podst. jm. ctění zásad
přen. Nová stavba ctí prvky původní architektury.
□ ctít barvu
(v karetních hrách) hrát kartou označenou stejným symbolem, jaký má karta, kterou bylo kolo zahájeno
3. (co ctí koho4)
svědčit o morálních kvalitách a pevných zásadách někoho:
Ctí ho, že se rozhodl chovat velkoryse.
Ctí ji, že se bije za práva menšin.
přídavné jméno → i ctěný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)