cink II
[cɪŋk]
(2. j. cinku, 6. j. cinku, 6. mn. cincích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
dřevěný dechový hudební nástroj přímého nebo zahnutého tvaru opatřený dírkami (používaný zejména ve středověku a v renesanci):
hrát na cink
Zvuk cinku je velice blízký barvě lidského hlasu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cɪŋk]
(2. j. cinku, 6. j. cinku, 6. mn. cincích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
dřevěný dechový hudební nástroj přímého nebo zahnutého tvaru opatřený dírkami (používaný zejména ve středověku a v renesanci):
hrát na cink
Zvuk cinku je velice blízký barvě lidského hlasu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)