cinkat
[cɪŋkat]
(3. j. -ká, rozk. -kej, čin. -kal, podst. jm. -kání)
sloveso nedokonavé
1. (co cinká ~; o co)
vydávat ostře zvonivé zvuky při nárazech kovových nebo skleněných předmětů:
Zvonky cinkaly ve větru.
V kuchyni cinkaly skleničky.
Pod okny cinká tramvaj.
Příbory cinkají o talíře.
Na krku mu cinkají psí známky.
podst. jm. Projevy odborářů provázel pískot a cinkání klíčů.
2. (kdo cinká čím; čím o co; na co)
způsobovat nárazy kovových nebo skleněných předmětů ostře zvonivé zvuky:
Ovečky cinkaly zvonečky.
Cinkal lžičkou o sklenici.
Cyklista cinkal na zvonek.
podst. jm. Odpůrci vyjadřovali nesouhlas pískotem, cinkáním klíči a voláním fuj.
dokonavé k 1, 2 → cinknout 1, 2
dokonavé k 1, 2 → zacinkat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cɪŋkat]
(3. j. -ká, rozk. -kej, čin. -kal, podst. jm. -kání)
sloveso nedokonavé
1. (co cinká ~; o co)
vydávat ostře zvonivé zvuky při nárazech kovových nebo skleněných předmětů:
Zvonky cinkaly ve větru.
V kuchyni cinkaly skleničky.
Pod okny cinká tramvaj.
Příbory cinkají o talíře.
Na krku mu cinkají psí známky.
podst. jm. Projevy odborářů provázel pískot a cinkání klíčů.
2. (kdo cinká čím; čím o co; na co)
způsobovat nárazy kovových nebo skleněných předmětů ostře zvonivé zvuky:
Ovečky cinkaly zvonečky.
Cinkal lžičkou o sklenici.
Cyklista cinkal na zvonek.
podst. jm. Odpůrci vyjadřovali nesouhlas pískotem, cinkáním klíči a voláním fuj.
dokonavé k 1, 2 → cinknout 1, 2
dokonavé k 1, 2 → zacinkat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)