chán
[xaːn]
(2. j. chána, 3., 6. j. chánovi, chánu, 1. mn. chánové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨tur.⟩
historické
(v Turecku, Mongolsku aj.) vládce • jeho titul:
sídlo mongolského chána
nájezdy sibiřského chána
dědičné právo na titul chána
Turecký chán nechal postavit mešitu.
Od 13. století razili tatarští chánové vlastní mince.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xaːn]
(2. j. chána, 3., 6. j. chánovi, chánu, 1. mn. chánové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨tur.⟩
historické
(v Turecku, Mongolsku aj.) vládce • jeho titul:
sídlo mongolského chána
nájezdy sibiřského chána
dědičné právo na titul chána
Turecký chán nechal postavit mešitu.
Od 13. století razili tatarští chánové vlastní mince.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)