chamtivý
[xamťɪviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
chtivý majetku nebo hromadící majetek • svědčící o tom syn. hamižný, hrabivý:
chamtivý obchodník
chamtivá touha po penězích
Po jejím majetku prahnou chamtiví příbuzní.
Bezohledný egoismus často spěje k chamtivému hromadění peněz.
Noví vládci budou ještě chamtivější než jejich předchůdci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xamťɪviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
chtivý majetku nebo hromadící majetek • svědčící o tom syn. hamižný, hrabivý:
chamtivý obchodník
chamtivá touha po penězích
Po jejím majetku prahnou chamtiví příbuzní.
Bezohledný egoismus často spěje k chamtivému hromadění peněz.
Noví vládci budou ještě chamtivější než jejich předchůdci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)