běžec
[bježec]
(2. j. běžce, 3., 6. j. běžci, běžcovi, 5. j. běžče, 1. mn. běžci)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
(o lidech, o zvířatech)
kdo dobře, rychle běží, běhá:
Vlk je vytrvalý běžec.
Jsem dobrý běžec, takže i když měl zloděj náskok, rychle jsem ho doháněl.
2.
kdo se věnuje běhu I/2 (atletické disciplíně):
rekreační běžec
běžec na dlouhé tratě (i fraz.)
závod běžců do vrchu
Běžci absolvovali maraton.
Domácím běžcům se podařilo vyhrát ve třech kategoriích.
□ maratonský běžec
závodník v maratonském běhu
□ orientační běžec
závodník v orientačním běhu
□ přespolní běžec
závodník v přespolním běhu
3.
kdo se věnuje běhu I/3 (lyžařské disciplíně):
běžec na lyžích
Běžci jeden po druhém vyrazili do stopy.
4. množné běžci, zoologie
ptáci pohybující se převážně chůzí, zprav. nelétaví a často schopní rychlého běhu (např. pštros, kasuár, kivi), skupina Paleognathae:
U běžců se o potomstvo starají převážně samci.
Tinamy jsou jediným řádem běžců, který umí létat.
□ indický běžec
kachna se vzpřímeným držením těla, neschopná letu, ale rychle běhající • chov. plemeno kachny s těmito znaky
□ stepní běžec botanika
suchomilná rostlina, jejíž stonek se v době zralosti semen ulomí a celá nadzemní část je unášena větrem do značných vzdáleností, např. katrán tatarský
◊ běžec na dlouhou trať ◊ běžec na dlouhé tratě
kdo jde vytrvale, neúnavně za svým cílem • kdo dosahuje výsledků vytrvalostí:
Založením je běžec na dlouhou trať, pracuje systematicky a beze spěchu.
Jsem běžec na dlouhé tratě, a když mám nějakou vizi, dokážu za ní jít opravdu dlouho.
◊ osamělý běžec
kdo se věnuje určité činnosti bez spolupráce s ostatními, dělá ji svým vlastním způsobem:
Tohle je práce pro osamělého běžce, dělám si všechno sám včetně manuální práce.
Nemáme zájem být osamělým běžcem, máme zájem o perspektivní spolupráci se solidními partnery.
► běžkyně
[bješkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
1.
„Počkejte!“ volal za ní, ale její náskok se mu nepodařilo zmenšovat, protože byla velmi dobrá běžkyně.
2.
rekreační běžkyně
Běžkyně vyrazily na trať.
Měla ze všech běžkyň nejlepší čas.
□ maratonská běžkyně
□ orientační běžkyně
□ přespolní běžkyně
3.
běžkyně na lyžích
lyžařská běžkyně
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bježec]
(2. j. běžce, 3., 6. j. běžci, běžcovi, 5. j. běžče, 1. mn. běžci)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
(o lidech, o zvířatech)
kdo dobře, rychle běží, běhá:
Vlk je vytrvalý běžec.
Jsem dobrý běžec, takže i když měl zloděj náskok, rychle jsem ho doháněl.
2.
kdo se věnuje běhu I/2 (atletické disciplíně):
rekreační běžec
běžec na dlouhé tratě (i fraz.)
závod běžců do vrchu
Běžci absolvovali maraton.
Domácím běžcům se podařilo vyhrát ve třech kategoriích.
□ maratonský běžec
závodník v maratonském běhu
□ orientační běžec
závodník v orientačním běhu
□ přespolní běžec
závodník v přespolním běhu
3.
kdo se věnuje běhu I/3 (lyžařské disciplíně):
běžec na lyžích
Běžci jeden po druhém vyrazili do stopy.
4. množné běžci, zoologie
ptáci pohybující se převážně chůzí, zprav. nelétaví a často schopní rychlého běhu (např. pštros, kasuár, kivi), skupina Paleognathae:
U běžců se o potomstvo starají převážně samci.
Tinamy jsou jediným řádem běžců, který umí létat.
□ indický běžec
kachna se vzpřímeným držením těla, neschopná letu, ale rychle běhající • chov. plemeno kachny s těmito znaky
□ stepní běžec botanika
suchomilná rostlina, jejíž stonek se v době zralosti semen ulomí a celá nadzemní část je unášena větrem do značných vzdáleností, např. katrán tatarský
◊ běžec na dlouhou trať ◊ běžec na dlouhé tratě
kdo jde vytrvale, neúnavně za svým cílem • kdo dosahuje výsledků vytrvalostí:
Založením je běžec na dlouhou trať, pracuje systematicky a beze spěchu.
Jsem běžec na dlouhé tratě, a když mám nějakou vizi, dokážu za ní jít opravdu dlouho.
◊ osamělý běžec
kdo se věnuje určité činnosti bez spolupráce s ostatními, dělá ji svým vlastním způsobem:
Tohle je práce pro osamělého běžce, dělám si všechno sám včetně manuální práce.
Nemáme zájem být osamělým běžcem, máme zájem o perspektivní spolupráci se solidními partnery.
► běžkyně
[bješkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
1.
„Počkejte!“ volal za ní, ale její náskok se mu nepodařilo zmenšovat, protože byla velmi dobrá běžkyně.
2.
rekreační běžkyně
Běžkyně vyrazily na trať.
Měla ze všech běžkyň nejlepší čas.
□ maratonská běžkyně
□ orientační běžkyně
□ přespolní běžkyně
3.
běžkyně na lyžích
lyžařská běžkyně
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)