bráška
[braːška]
(2. j. -šky, 3., 6. j. -škovi, 1. mn. -škové, 6. mn. -šcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. expresivní
sourozenec mužského pohlaví v dětském věku:
Má malého brášku.
Jdu pro brášku do školky.
Hráli jsme s bráškou pexeso.
přen. Hledá se domov pro dva kočičí brášky.
2.
brácha (bratr):
Tady na zámku měl svatbu můj bráška.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[braːška]
(2. j. -šky, 3., 6. j. -škovi, 1. mn. -škové, 6. mn. -šcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. expresivní
sourozenec mužského pohlaví v dětském věku:
Má malého brášku.
Jdu pro brášku do školky.
Hráli jsme s bráškou pexeso.
přen. Hledá se domov pro dva kočičí brášky.
2.
brácha (bratr):
Tady na zámku měl svatbu můj bráška.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)