brácha
[braːxa]
(2. j. bráchy, 3., 6. j. bráchovi, 1. mn. bráchové, 6. mn. bráchách)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
bratr 1 (sourozenec):
Šli jsme tam s bráchou.
Brácha dělá v tiskárně.
Připomínáte mi mýho bráchu.
◊ já na bráchu, brácha na mě kolokviální
pomáhat si a krýt se (nepoctivě) navzájem:
Přerozdělují si peníze ve stylu já na bráchu, brácha na mě.
V politice pořád platí známé české já na bráchu, brácha na mě.
zdrobnělé → bráška
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[braːxa]
(2. j. bráchy, 3., 6. j. bráchovi, 1. mn. bráchové, 6. mn. bráchách)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
bratr 1 (sourozenec):
Šli jsme tam s bráchou.
Brácha dělá v tiskárně.
Připomínáte mi mýho bráchu.
◊ já na bráchu, brácha na mě kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
pomáhat si a krýt se (nepoctivě) navzájem:
Přerozdělují si peníze ve stylu já na bráchu, brácha na mě.
V politice pořád platí známé české já na bráchu, brácha na mě.
zdrobnělé → bráška
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)