chválabohu
[xvaːlabohu]
částice
chvála bohu
[xvaːlabohu]
částicový výraz
vyjadřuje úlevu, uspokojení mluvčího vztahující se k obsahu výpovědi, někdy s odstínem vděčnosti, naštěstí syn. díkybohu, díky bohu, bohudík, bohudíky:
Pravda chválabohu vyšla najevo.
Zdraví mně chválabohu slouží.
Zima je chválabohu mírnější než minulý rok.
Chvála bohu mi došlo, že mám raději mlčet.
ve funkci citoslovce Manželka je v pořádku. – Chválabohu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xvaːlabohu]
částice
chvála bohu
[xvaːlabohu]
částicový výraz
vyjadřuje úlevu, uspokojení mluvčího vztahující se k obsahu výpovědi, někdy s odstínem vděčnosti, naštěstí syn. díkybohu, díky bohu, bohudík, bohudíky:
Pravda chválabohu vyšla najevo.
Zdraví mně chválabohu slouží.
Zima je chválabohu mírnější než minulý rok.
Chvála bohu mi došlo, že mám raději mlčet.
ve funkci citoslovce Manželka je v pořádku. – Chválabohu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)