chvála
[xvaːla]
(2. j. chvály, 2. mn. chval)
podstatné jméno rodu ženského
1.
projev uznání, spokojenosti s někým nebo něčím, kladné hodnocení vlastností, jednání, výkonu aj., ocenění, pochvala:
zasloužit si chválu
Slova chvály vždy potěší.
Slyšel chválu ze všech stran.
Návštěvníci nešetřili chválou.
Chvála mu stoupla do hlavy.
2. náboženství (koho2)
oslava, oslavování pobožností, zpěvem:
zpěv ku chvále Hospodina
Hořely svíce, zářily lustry, zněly písně, a to vše ke cti a chvále Boží.
3. pomnožné chvály (2. mn. chval), náboženství
modlitba oslavující Boha např. v rámci liturgie hodin (denních modliteb římskokatolické církve):
Každé ráno se začalo ranními chválami.
Společně se pomodlíme růženec a večerní chvály.
◊ pět chválu (na někoho / něco) expresivní
velmi, až přehnaně chválit, vychvalovat
→ chválabohu, chvála bohu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xvaːla]
(2. j. chvály, 2. mn. chval)
podstatné jméno rodu ženského
1.
projev uznání, spokojenosti s někým nebo něčím, kladné hodnocení vlastností, jednání, výkonu aj., ocenění, pochvala:
zasloužit si chválu
Slova chvály vždy potěší.
Slyšel chválu ze všech stran.
Návštěvníci nešetřili chválou.
Chvála mu stoupla do hlavy.
2. náboženství (koho2)
oslava, oslavování pobožností, zpěvem:
zpěv ku chvále Hospodina
Hořely svíce, zářily lustry, zněly písně, a to vše ke cti a chvále Boží.
3. pomnožné chvály (2. mn. chval), náboženství
modlitba oslavující Boha např. v rámci liturgie hodin (denních modliteb římskokatolické církve):
Každé ráno se začalo ranními chválami.
Společně se pomodlíme růženec a večerní chvály.
◊ pět chválu (na někoho / něco) expresivní
velmi, až přehnaně chválit, vychvalovat
→ chválabohu, chvála bohu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)