blufovat
[blafovat]
(1. j. -fuju, -fuji, 3. j. -fuje, 3. mn. -fují, -fujou, rozk. -fuj, čin. -foval, podst. jm. -fování)
sloveso nedokonavé
⟨angl.⟩
expresivní
(kdo blufuje ~; v čem; při čem; o čem; že…; aby…)
blafovat
[blafovat]
(1. j. -fuju, -fuji, 3. j. -fuje, 3. mn. -fují, -fujou, rozk. -fuj, čin. -foval, podst. jm. -fování)
sloveso nedokonavé
⟨angl.⟩
expresivní
(kdo blafuje ~; v čem; při čem; o čem; že…; aby…)
předstírat, že jsou věci jinak než ve skutečnosti, a záměrně tak někoho oklamávat:
blufovat v pokeru, blafovat při hře
Vyděrači v mnoha případech jen blufují.
Prezident blufoval o nasazení jaderných zbraní.
Nepoznal, že blafuju.
Redaktor blafoval, že má inkriminující fotografie.
Hráč blufoval, aby zmátl soupeře.
podst. jm. Hrozba válkou byla z jeho strany jen blafováním.
dokonavé → zablufovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blafovat]
(1. j. -fuju, -fuji, 3. j. -fuje, 3. mn. -fují, -fujou, rozk. -fuj, čin. -foval, podst. jm. -fování)
sloveso nedokonavé
⟨angl.⟩
expresivní
(kdo blufuje ~; v čem; při čem; o čem; že…; aby…)
blafovat
[blafovat]
(1. j. -fuju, -fuji, 3. j. -fuje, 3. mn. -fují, -fujou, rozk. -fuj, čin. -foval, podst. jm. -fování)
sloveso nedokonavé
⟨angl.⟩
expresivní
(kdo blafuje ~; v čem; při čem; o čem; že…; aby…)
předstírat, že jsou věci jinak než ve skutečnosti, a záměrně tak někoho oklamávat:
blufovat v pokeru, blafovat při hře
Vyděrači v mnoha případech jen blufují.
Prezident blufoval o nasazení jaderných zbraní.
Nepoznal, že blafuju.
Redaktor blafoval, že má inkriminující fotografie.
Hráč blufoval, aby zmátl soupeře.
podst. jm. Hrozba válkou byla z jeho strany jen blafováním.
dokonavé → zablufovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)