břečka
[břečka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
řídká kašovitá hmota (sníh, bláto) nebo špinavá tekutina:
sněhová břečka
Hlína se s každým deštěm mění v blátivou břečku.
Rybník je plný kalné břečky.
V řece tekla černá páchnoucí břečka.
2. expresivní
nechutný, nekvalitní nápoj nebo řídký pokrm syn. brynda 1:
To není pivo, ale břečka.
Vypili jsme spoustu vína, většinou lacinou břečku.
Místo křehkého bílého zelí dostali jakousi břečku jako v závodní kuchyni.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[břečka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
řídká kašovitá hmota (sníh, bláto) nebo špinavá tekutina:
sněhová břečka
Hlína se s každým deštěm mění v blátivou břečku.
Rybník je plný kalné břečky.
V řece tekla černá páchnoucí břečka.
2. expresivní
nechutný, nekvalitní nápoj nebo řídký pokrm syn. brynda 1:
To není pivo, ale břečka.
Vypili jsme spoustu vína, většinou lacinou břečku.
Místo křehkého bílého zelí dostali jakousi břečku jako v závodní kuchyni.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)