bílo II
[biːlo]
(2. j. bíla)
podstatné jméno rodu středního
knižní
1.
vrstva sněhu • pokryv něčeho bílého, co připomíná sníh:
netknuté bílo s jedinou stopou našich lyží
Přes noc napadl sníh, lidé se probudili do bíla.
V zahradách rostlo bílo sasanek.
2.
bílá barva, bílé zbarvení, bělost:
dívat se do bíla stropu
Návrhářka odívá smetánku do bíla.
Když je kolem tebe mlha, vidíš jen bílo.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[biːlo]
(2. j. bíla)
podstatné jméno rodu středního
knižní
1.
vrstva sněhu • pokryv něčeho bílého, co připomíná sníh:
netknuté bílo s jedinou stopou našich lyží
Přes noc napadl sníh, lidé se probudili do bíla.
V zahradách rostlo bílo sasanek.
2.
bílá barva, bílé zbarvení, bělost:
dívat se do bíla stropu
Návrhářka odívá smetánku do bíla.
Když je kolem tebe mlha, vidíš jen bílo.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)