ať II
[ʔať]
částice
1.
vyjadřuje přání syn. kéž:
Ať sněží!
Už ať je neděle!
Jen ať mám práci a klid!
Tak ať se nám ten rockový víkend vydaří!
2.
vyjadřuje výzvu, někdy s odstínem varování, výhrůžky ap.:
Tohle ať na nás nezkouší.
Ať to neodstonáte.
Ať nám předvedou, co umějí.
Pokud tohoto muže někdo pozná, ať se ozve na linku 158.
Kdo nemusí, ať raději autem vůbec nevyjíždí.
3.
(jen se slovesem ve 2. osobě)
vyjadřuje rozkaz nebo zákaz:
Ať nevzbudíš kluky.
Ať se učíš.
Už ať jste venku!
◊ ať žije
zvolání na počest někoho, na zdar nebo na oslavu něčeho
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔať]
částice
1.
vyjadřuje přání syn. kéž:
Ať sněží!
Už ať je neděle!
Jen ať mám práci a klid!
Tak ať se nám ten rockový víkend vydaří!
2.
vyjadřuje výzvu, někdy s odstínem varování, výhrůžky ap.:
Tohle ať na nás nezkouší.
Ať to neodstonáte.
Ať nám předvedou, co umějí.
Pokud tohoto muže někdo pozná, ať se ozve na linku 158.
Kdo nemusí, ať raději autem vůbec nevyjíždí.
3.
(jen se slovesem ve 2. osobě)
vyjadřuje rozkaz nebo zákaz:
Ať nevzbudíš kluky.
Ať se učíš.
Už ať jste venku!
◊ ať žije
zvolání na počest někoho, na zdar nebo na oslavu něčeho
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)