autorita
[ʔa͡utorɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
všeobecně uznávaná vážnost, úcta, vliv:
rodičovská autorita
morální autorita prezidenta republiky
náboženská autorita papeže
autorita státu / soudu
autorita učitele
mít přirozenou autoritu
získat / ztrácet autoritu
Můj otec pro mě dodnes představuje největší autoritu.
2.
osoba nebo instituce mající všeobecně uznávané postavení, výrazný, rozhodující vliv:
nejvyšší soudní autorita
vlivné politické autority
spolupráce s místními autoritami
obrátit se na církevní autority
uznávat / respektovat autority
být uznávanou autoritou
Vytrácí se úcta k autoritám.
Od mládí jsem měl problémy s autoritami.
Ve svém oboru je považován za autoritu.
□ certifikační autorita
organizace vydávající a spravující digitální certifikáty a ručící za pravost údajů v nich uvedených
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa͡utorɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
všeobecně uznávaná vážnost, úcta, vliv:
rodičovská autorita
morální autorita prezidenta republiky
náboženská autorita papeže
autorita státu / soudu
autorita učitele
mít přirozenou autoritu
získat / ztrácet autoritu
Můj otec pro mě dodnes představuje největší autoritu.
2.
osoba nebo instituce mající všeobecně uznávané postavení, výrazný, rozhodující vliv:
nejvyšší soudní autorita
vlivné politické autority
spolupráce s místními autoritami
obrátit se na církevní autority
uznávat / respektovat autority
být uznávanou autoritou
Vytrácí se úcta k autoritám.
Od mládí jsem měl problémy s autoritami.
Ve svém oboru je považován za autoritu.
□ certifikační autorita
organizace vydávající a spravující digitální certifikáty a ručící za pravost údajů v nich uvedených
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)